kapitola 8 - starosti a radosti

16. dubna 2007 v 21:16 | viwian |  jeden pohled,jedna smrt
Konečně začíná víkend. Jak já se na něj těšila. Protože mám skvělou náladu , dávám sem ještě jednu kapitolku :-))

O hodinu později mě někdo prudce probudil.
"Ell, no tak , vstávej . Je ráno" Poznám hlas Narcissy , ale vstát nehodlám. "Vyřiď Křiklanovi , že jsem unavená. Jsem jeho oblibenec , tak to uzná."
Narcissa si povzdechne "Jak myslíš, ale na obranu přijď ."
Kývnu hlavou na znamení souhlasu a znovu se zabořím do polštáře.
O půl hodiny později konečně vstanu . Obléknu se ,nalíčím a sejdu konečně dolů do společenky.
"Tady asi někdo ponocoval" ozve se chladný hlas. S jistou netečností se podívám na Lucise . "Zdá se , že nejsem jediná , kdo celou nos nespal"
Lucius se zašklebil "Já tu spíš čekám na tebe"
"Ty vynecháš celou hodinu úžasných Křiklanových lektvarů , jenom aby sis mohl promluvit s takovou podřadnou bytostí , jako jsem já ?" Řeknu a ironii z mého hlasu by asi nepoznal jedině pitomec.
Lucius se ke mě přiblíží , ale já vytáhnu hůlku.
Poučila jsem se z rána a bez hůlky nedám ani krok. Pokrčí rameny a zůstane stát . "Chtěl jsem jenom vědět, jestli na ten Křikův večírek půjdeš se mnou"
Zakroutím hlavou . "Na večírky nechodím, to moc dobře víš . Radši bych šla s obří olyhní než s tebou a pak , ty máš desítky holek, které by s tebou šly rády"
Lucius si odfrkne "No právě. Už nechci ty naivní hloupoučké holky, které mi skáčou do postele."
Škodolibě se usměju "Tak jdi za Bellou"
Nevěřícně se na mě podívá "Bella po mě touží už měsíce. Je až moc ..jak to říct...chtivá. Dal bych jí prst a ruka by byla v čudu."
Nadzvednu obočí . "Ale i tak jsou chytré holky , které..."
"Jenže já chci tebe" přeruší mě netrpělivě.
Podívám se na něj jako na blázna . "Nech toho Luciusi , nebuď šílenec." Radši odejdu ze společenské místnosti a ploužím se do Velké síně na pozdní snídani.
Je tady jenom Snape a Black. Oba dva jedí pomalu a zíraj jak vyorané myši.
Severus jistě celou dobu koukal do knížek jak ho znám . Sirius asi nespal ze stejného důvodu jako já.
Přejdu ke zmijozelskému stolu a sedmu si naproti Snapeovi. Kývnu hlavou na pozdrav, stejně jako on a dám se chutě do jídla.
Po chvíli vycítím, že se na mě Sirius upřeně dívá.
Docela mi to začalo lézt na nervy.
Netrpělivě odložím vidličku a aniž bych pohlédla k Nebelvírskému stolu , odejdu na hodinu obrany , kterou jako naschvál máme s Nebelvírem.
Dojdu až do učebny.
Očekávám , že budu sedět sama, jelikož Lily je na ošetřovně .Na nějaké potrhlé kontrole či co. Ale opět jsem se zase jednou mýlila.
Lucius seděl u mě v lavici .
Tomu ten ranní střet asi nestačil. Opožděně si uvědomuju , že je to reakce na dnešek. Něco jako já si to dovolit můžu . Co zmůžeš ?
A je to fakt. V tomto střetu se za něj postaví celá parta a já mít oporu nebudu . Přesto před ním neskloním hlavu.
Vidím Siriuse , jak vejde do třídy i s poberty.
Nikdo si zatím nevšiml nějaké nesrovnalosti , až na Bellu , která byla celá červená od zadržovaného vzteku.
Vytáhnu obezřetně hůlku , čímž bohužel upoutám pozornost několika lidí.
Co se týkalo této situace , nechtěla jsem upoutat pozornost, protože z ní nejspíš nevyjdu jen tak.
"Vypadni z mé lavice , Lucie" zašeptala jsem co nejtiššeji .
Bohužel, teď už se na nás dva obrátila veškerá pozornost. Překvapeně zamrkal. Věděl , že se ženu na potupu , když jsem se mu postavila . Věděl , že parta bude stát při něm a já sotva mohla očekávat oporu od ostatních Zmijozelských , kteří se nikdy do ničeho nezapojovali.
"Je tu místo pro oba" řekl s pohledem nechci-tě-shodit-sedni-si .
"Jenže já nikdy nesedím s pitomcema bez mozku , promiň" řeknu ironicky , čímž si vysloužím menší potlesk.
Bohužel , tím jsem přestřelila. Věděl to i on. Celá zmijozelská parta se postavila a přešla k němu .
Osm ku jedné nebylo zrovna fér, přesto jsem namířila hůlkou na Luciuse.
"Vypadni z mé lavice , Luciusi " Zopakovala jsem .
Zakroutil hlavou.
"Jo , vypadni z té lavice frajere" ozval se Siriusův hlas. Vyjeveně jsem se na něj dívala, když se postavil vedle mě a vytáhl hůlku.
Zdálo se , že i pobertové trochu váhají. Přesto se postavili za Siriuse a vytáhli hůlky.
"Nestojím o tvou pomoc" sykla jsem , aby to bylo dobře slyšet .
"Nestojíš , ale potřebuješ" pošeptal .
Tušila jsem, že je to poděkování za ráno.
K pobertům se připojila většina Nebelvírských přihlížejících. K neuvěření . Nebelvír chrání zmijozelskou dívku , která je vždy napadá.
Tahle pomoc se mi hodila.
Lucius si teď otestoval, jestli si ke mě může dovolit věci , které nechci. Nemůže . Aspoň do té doby, kdy se za mě Sirius bude ochoten postavit.
Lucius poznal , že prohrál. Celý Nebelvír se postavil za mě .
Nevraživě se zvedl z lavice a posadil se k Belle . Já, aniž bych dala najevo jakýkoliv vděk, jsem si sedla do uvolněné lavice.
Konečně přišel profesor a třída utichla. Já však vnímala jenom ten Siriusův pohled, když se za mě postavil.
Asi bude něco chtít.
A naštěstí , nebo spíše bohužel , jsem měla pravdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.