kapitola 33 - Pes, krysa, jelen a drak

23. dubna 2007 v 12:06 | viwian |  jeden pohled,jedna smrt
Tak je tady 33. kapitolka. :-) TOPlist

Bolest. Bolest. Bolest. Necítila jsem nic než bolest. Připadalo mi to jako věčnost, co na mě Voldemort použil Cruciatus.
Svíjela jsem se v nezměrných křečích.
Když už jsem vykřikla z posledních sil "Dost" zastavil.
Voldemortův plášť se nebezpečně zavlnil, jak si klek ke mě. "Dosst?" Zasyčel. "Pamatuj si, že tato muka a ještě horší pro tebe nastanou, pokud mě zradíš."
Podepřela jsem si rukama tělo, takže jsem se octila v sedové pozici. "A pokud zradíš ty, můj pane?"
Voldemort si odfrkl a oročil se ode mě. "Vypadni" zasyčel.
Kletba Cruciatus na mě měla velké účinky, takže jsem se nemohla přenést. "Nezvládnu to." Řekla jsem s potížemi.
Voldemort s otočil ke mě a na tváři mu hrál úšklebek.
"Naše princezna se nedokáže přemístit? Nečekáš, že ti pomohu."
To jsem opravdu nečekala. "Ne, můj pane."
Pokusila jsem se vstát, ale nohy mě nedržely, takže jsem skončila opět na zemi. Voldemort si neodpustil pohrdavý pohled.
Pousmála jsem se. Chce to, má to mít.
Vnořila jsem se do složité mysli draka a ucítila svou fyzickou proměnu.
O chvíli později se před Voldemortem tyčil velký drak. Nabrala jsem trochu sil. Poklonila jsem malinko hlavu, ale ne tak, jak se na poddaného sluší.
Podívala jsem se nejistě na křídla. Ve skutečnosti jsem vlastně ještě nelétala. Spíš to byly takové odrazy.
Vzepjala jsem křídla, odrazila se od země a zamávala jima.
Ihned mě příjemně šlehl nabitý vítr. Cítila jsem svěžest a napětí šlo ihned dolů. Zamávala jsem mohutnými křídly a nabrala rychlost.
Zkusila bych nějaké akrobatické kousky, ale nebyla jsem úplně čilá. Crucio mi dalo zabrat. A já? Musela jsem to snést.
Vždycky jsem mohla něco dělat. Pomstít se, změnit se, utéct..teď jsem byla bezmocná.
Stala se ze mě figurka na šachovém poli.
Konečně v mém zraku spočinul obrovský a starý hrad. Ulevilo se mi. Tento den jsem chtěla jen zalehnout do postele a spát.
Přistála jsem neslyšně na Bradavických pozemcích.
Chtěla jsem se přeměnit, ale zarazilo mě vytí. Vytí vlkodlaka.
Polekaně jsem se podívala pár metrů za sebe. Byl tam pes, jelen a pod nohama se jim motala krysa. A z vrby mlátičky vylézal vlkodlak. A zdálo se, že byl rozčilený.
"Ell" zaznělo od psa. Znělo to lidsky, ale proplétalo se to s psím vrčením. Mě ale zaujal tón. Byla v něm prosba.
To je fakt. Pes a jelen možná měli šanci postavit se vlkodlakovi, ovšem ne rozzuřenému na nejvyšší míru a v plné kondici.
Stačilo jedno mávnutí křídel a byla jsem před trojlístkem ,schopna udělat cokoliv, abych jim zachránila krk.
"Jak jste ho mohli tak vyhecovat?" Zeptala jsem se rychle, když jsem se dívala, jak vlkodlak zaměřil na sekundu svůj pohled na úplněk.
Pes zavrčel, protože na odpověď už nebyl čas.
Vlkodlak přenesl svou pozornost na nás. Roztáhla jsem křídla, takže jsem zakryla jak krysu, tak psa i jelena. "Zmizte" řekla jsem jim, zatímco se vlkodlak přibližoval ke mě.
Cítila jsem krysí pískot, který se vzdaloval.
Ovšem jelen a pes zůstávali. "Jamesi, viděla jsem Lily, jak je u hradu, mohla by přijít sem, tak ji odveď, pokud nechceš, aby umřela.
Jelen znejistěl . Přesto nakonec odcválal pryč. Tahle lež by mi mohla být odpuštěna. Přece jen jsem mu teď zachránila život.
"Siriusi.."
"Mě nepřemluvíš. Nemohu riskovat, že by se ti něco stalo."
Chystala jsem se vzdorvat, ale zasáhla mě pracka vlkodlaka. Bolestně jsem zasyčela, když se mi krev hrnula z nohy.
Z plic jsem se hluboce nadechla a rozčilením jsem vydechla oheň, před který vlkodlak ustoupil.
Ale bylo vidět, že s náma neskončil. Vzal to z boku, kde byl Sirius a srazil ho na zem. "Siriusi" vyjekla jsem.
Napjala jsem levé křídlo a tvrdými ostny jsem najela na vlkodlaka. Ten zaúpěl a odtáhl se od Siriuse.
Naposledy se na nás mlsně podíval a s vytím doběhl pryč. Byla jsem si jistá, že za námi už nepřijde.
"Siriusi" řekla jsem vyděšeně.
"To bude v pořádku" řekl unaveně stále v psí podobě. Bylo pro něj méně bolestivé zůstat v psí kůži.
Podívala jsem se na nohu a olízla si ránu. V ústech se mi hned ocitla červená tekutina. Přestala jsem ji vnímat.
Natočila jsem se k Siriusovi a lehla si vedle něj. Byl tak malý oproti drakovi. Sirius si lehl těsně ke mě tak, aby ho nepopíchaly ostny.
Roztáhla jsem jedno křídlo a přikryla ho jím.
Sirius spokojeně zamručel a uložil si hlavu k spánku.
Ať už jsem se zapřísáhla, že ho budu nenávidět, že budu povrchní a už na něj nepohlédnu..
Nemohla jsem tuto přísahu splnit. Voldemort udělal chybu.. Kdybych místo rodičů musela zabít Siriuse, nedokázala bych to.
Bez Siriuse jsem neměla život.
Jenže bez Voldemorta neměl život on.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lul lul | Web | 23. dubna 2007 v 14:14 | Reagovat

krásný... jak ty to děláš??? nejdřív tak a podruhý naopak..... :))

2 Idril Idril | Web | 23. dubna 2007 v 22:10 | Reagovat

Viwi:) objev se na icq;), a nebo na štafetovce :)) protože bys měla vidět co s tebou vyvádíme :D. Hehe, chudák Fred.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.