kapitola 31 - smrt nebo život

21. dubna 2007 v 12:12 | viwian |  jeden pohled,jedna smrt
Je tady 31.kapitolka. Když jsem na to číslo pohlédla, málem mě ranila mrtvice:-)

Šokovaně jsem se podívala na dva lidi, kteří mě vychovávali a kteří mě milovali nade vše.
V hlavě se mi rozehrál kolotoč myšlenek.
V životě jsem nikoho nezabila. A obzvlášť ne někoho blízkého...
Voldemort jako by vycítil můj vnitřní boj mi přikázal "Zvedni hlavu."
Poslechla jsema zvedla ji. Přesto jsem se pohledu do jeho očí vyhýbala. "Podívej se na mě" zavrčel Voldemort už netrpělivě.
Pomalu jsem na něj upřela svůj pohled.
Chvíli jsem cítila, neuvěřitelný tlak. Pohled do těch červených vražedných očí byl vyčerpávající. "Polož si jednoduchou otázku" poradil mi Voldemort.
"Obětuješ své rodiče pro svůj život, nebo se necháš zabít a oni stejně umřou rukou někoho jiného."
Vytáhla jsem ruku z hábitu, kde jsem měla celou dobu hůlku. Tu jsem teď křečovitě svírala.
Být či nebýt. Pche. Toť otázka (A/N-pardon, nemohla jsem si odpustit něco mudlovského:-)
"Tik, tak, tik, tak" začal říkat monotónně Voldemort. "Čas běží."
Matka se konečně odhodlala promluvit "Elio" tak mi vždycky říkávala. Nenáviděla jsem tuhle přezdívku.
"Jmenuju se Eleanor" podotkla jsem chladně a namířila na ni hůlkou. Otec si ovšem klekl před ni.
"Chceš mi usnadnit práci? Dva jednou ranou?" Zeptala jsem se posměšně.
"Ty už nejsi moje dcera." řekl tónem, který jasně naznačoval zklamání. Tohle mi stačilo. Nejsem jeho dcera a nemám k němu závazky. Radši budu žít.
"Avada kedavra" vykřikla jsem. Zelený paprsek, jenž stoupl z hůlky narazil velkou rychlostí naráz do obou těl.
Chvíli jsem unaveně hleděla na místo, kde oba leželi.
Voldemort na mě zamyšleně hleděl. "Pokloň se, smrtijedko." řekl.
Poklonila jsem se před ním a ani na sekundu už jsem nepohlédla na to místo. Možná to bylo odhodlání, možná zbabělost.
Voldemort mi vyhrnul rukáv a namířil na něj hůlkou. Zamumlal kouzlo, které jsem v životě neslyšela. Bylo velmi dlouhé. A jak jsem po chvíli zjistila, stejně tak bolestivé.
Když z jeho hůlky vytryskl nahnědlý paprsek, který dopadl na mé předloktí, musela jsem se svalit bolestí na zem.
Má ruka mě pálila tak nesnesitelně, že bych si ji radši uřízla, než tohle snášet ještě někdy.
Po chvíli konečně bolest ustoupila. Uvědomila jsem si, že ležet na zemi u nohou osoby, která by tě nejradši zabila, není nejvýhodnější pozice.
Mrštně jsem si klekla k jeho nohám.
"Dobrá." Řekl si Voldemort pro sebe. "Můžete jít" pokynul všem. Zdálo se, že jsou všichni rádi, že můžou jít pryč. Ale zachytila jsem pár lítostivých pohledů.
Jako by litovali , co mě čeká. Jistě. Zabít své rodiče mohlo být to nejhorší, co mě dnes potkalo. Mohlo. Ale nebylo.
Když se všichni přemístili a my dva osaměli, Voldemort si se zaujetím prohlížel svu hůlku.
"Takové malé bezcenné dřívko a kolik bolesti dokáže způsobit" řekl jen tak do větru.
Neopovážila jsem se nic říct. Narovnala jsem se a čekala. Co jiného mi taky zbývalo. Voldemort asi ani odezvu nečekal a pokračoval "Zažila jsi někdy kletbu Cruciatus?"
"Ne pane" odpověděla jsem bez jakéhokoliv tónu.
Nebála jsem se bolesti. Bála jsem se ponížení.Směšné. Hodně směšné.
Voldemort se na ni zkoumavě podíval "Pokud na tebe zaútočí bystrozoři, musíš vytrvat. Pod jakoukoliv kletbou a mučením jim musíš odolat. Radši zemřít, než mě zradit."
Mé oči se zúžily do miniaturních štěrbinek. Do čeho jsem se to zase zavrtala ? Ach Siriusi, kdybych zůstala s tebou...
"Crucio" zvolal nečekaně Voldemort.
O jednu milisekundu jsem se kouzlu vyhla. Voldemort ale nečekal, až se vzpamatuju. "Imperio. Crucio"
Po chodbách se rozléhaly neprominutelné kletby. Obratem jsem se jim stihla vyhnout, ovšem když na mě vyslal tři najednou, nemohla jsem se jim stačit vyhnout. Štít v tomto případě nefungoval. Rychle jsem se vnořila do mysli draka a přeměnila jsem se.
Ucítila jsem bolest, která projela celým mým tělem, ovšem ztvrdlou dračí kůží byl náraz mnohem menší.
"Proměň se zpátky" přikázal Voldemort hlasem, který netoleroval žádné výmluvy.
Proměnila jsem se vyčerpaně do své podoby.
"Žádám bezmeznou oddanost. Pokud tě budu chtít mučit, poradíš mi nejbolestivější kletbu. Pokud tě budu chtít zabít, zeptáš se, jakou si máš objednat rakev."
Zatrnulo mi v každém mém svale. Upřímně, mudlovské výroky typu "Řeknu ti skoč a ty se zeptáš jak vysoko" mi byly mnohem bližší než tohle.
"Jakou si mám objednat rakev?" Zeptala jsem se trochu provokativně.
"Myslíš si, že bych s tebou trávil svůj drahocenný čas jen proto, abych tě pak zabil?"
Sklopila jsem oči.
"Ty by ses nechala zabít?" Zeptal se chladným a vypočítavým hlasem
Moc dobře jsem věděla, že mi právě řekl, že mu všichni musí být oddáni. "Ne. Nenechala"
Následovalo menší uchechtnutí "To jsem předpokládal."
"Můj pane, mohu odejít?" Zeptala jsem se váhavě. Sotva jsem se držela na nohou a ruka mě stále pálila.
"Ne" řekl jednoduše.
"Ne?" Zopakovala jsem.
"Ne" potvrdil.
Přišlo by mi to k smíchu, kdybych nebyla na pokraji zhroucení.
"Myslíš si, že kdybych byl sláb, smrtijedi by mě podpořili?" Zeptal se nečekaně. Ne, že by nad tím uvažoval. Spíš chtěl vědět, co mu na to řeknu.
"Jistě by vás podpořili" zamumlala jsem přesvědčivě.
"Pravdu" řekl výhružně.
"Myslím, že by vás zbaběle opustili" řekla jsem a byla v pozoru. Říct mu, že ho jeho nejvěrnější zradí bylo totiž o krk.
"Můžeš jít"
Zmateně jsem si vzala křížek do ruky. "Myslím si totéž." Řekl Voldemort jakoby nic.
V tu chvíli se vše kolem mne začalo točit. Přemístila jsem se zpět do hradu.
Byla jsem ve Zmijozelské společenské místnosti. Unaveně jsem si promnula oči a podívala se směrem ke křeslu.
"Tak co?" Zeptal se Lucius.
Neodpověděla jsem hned. Po chvíli jsem však nabrala tolik síly, abych mu odpověděla. "Uvažuju, jestli tě mám zabít teď,nebo zítra."
Když na mě pohlédl jako na šílence, usoudila jsem, že si ho musím vychutnat při smyslech.
"Tak zítra" rezignovala jsem a vydala se jít spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lul lul | Web | 21. dubna 2007 v 14:04 | Reagovat

krááása!!!:)) :)) moc :))

2 ivik.bublik ivik.bublik | 21. dubna 2007 v 21:25 | Reagovat

DALŠÍ DÍLEČEK DĚDICTVÍ RODINY POTTERŮ JE NA SVĚTĚ, MŮŽEŠ SI HO JÍT PŘEČÍST :)))

3 Sherina Sherina | 22. dubna 2007 v 8:55 | Reagovat

krááááááááásnáááá kapitolka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.