kapitola 26 - roztomilý hulák

18. dubna 2007 v 11:18 | viwian |  jeden pohled,jedna smrt
Tak 26. kapitola vykukla na světlo . A já přeju dobrou noc:-)

Rozhlédla jsem se po okolních sovách.
Můj pohled nakonec skončil na sově s bílými křídly a vznešeným výrazem , hodných Malfoye.
Přivázala jsem k její noze červenou obálku a vyslala jsem jí vstříc Velké síni .Pak jsem spokojeně a pomalu sešla dolů na oběd. Docela mi vyhládlo.Ještě že byl víkend a my se nemuseli učit.
Očima jsem vyhledala Siriuse, který mě pohledem už vyhledával .
Došla jsem dlouhými kroky až k němu.Vzal mě kolem ramen a spiklenecky mi zašeptal ."Nechceš se projít?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne , počkej chvíli."
Sirius byl docela zmatený, přesto si sedl vedle mě. Věděla jsem , že pošta normálně v poledne nechodí, ale řekla jsem té sově , aby přišla už teď.
Sirius se po mě pátravě podíval ."Proč tu zůstáváme? Mohli jsme skočit na jídlo do kuchyně."
Škodolibě se usměju ."Chceš si nechat ujít to , jak se všichni včetně Zmijozelu Luciusovi vysmívají?"
Sirius ihned zpozorněl .
Otočil se ke zbytku pobertů a pak se všichni společně dívali na Luciuse. Dívali..slabé slovo. Oni ho přímo rentgenovali.
Konečně po pěti minutách přiletěla sova s červenou obálkou před Malfoye. Když si vzal obálku , načechrala si peří a rychle odletěla.
Lucius se díval plné tři sekundy na červenou obálku , než zjistil, co to vlastně obdržel.
Začala se zvedat , ale bylo pozdě.
Ozvalo se hlasité 'buch' , které přitáhlo pozornost všech. Nikomu nemohlo ujít, že Lucius dostal huláka.
Po Velké síni se ozval ohlušující řev . "Luciusi Malfoy!"
Zařval ten hlas. Doufala jsem , že je podobný hlasu jeho matky. Ale koneckonců ,nikdo kromě Lucia neví, jaký tón hlasu má jeho matka, takže se nic nedělo .
"Jak si dovoluješ pošpinit jméno čistokrevného rodu?"
Teď se na Lucia zaměřily všechny pohledy , včetně učitelských . A všichni čekali na to , co se jim odtají dál.
"Nic mi neříct! Chápu , že to tajíš, ale své matce jsi to říct mohl. Vim, že se stydíš, že tě tolik nepřitahují dívky, jako chlapci , ale to není důvod mi nic neříct!"
Ve velké síni by normálně vypukl velký smích , ale bylo ticho. Nikdo si nemohl nechat ujít jediné slovo .
"Tak to Petru Petigewovi řekni, že ho miluješ. Je to jako s dívkou. Luciusi..chlapče...mám tě ráda. I Petr tě má jistě rád. Za zkoušku přece nic nedáš.."
Pohledy všech se na okamžik zaměřily na Petra, který zčervenal jako rajče, ale opět přelétly na Luciuse a jeho huláka, který nabíral ohlušující hlasitosti.
"Luciusi , proč mu necháváš růžová přáníčka potají? Řekni mu to na rovinu. A pro příště se se mnou poraď. Líbám tě ."
Chvíli bylo napjaté ticho.
Když si byli všichni jisti , že dopis byl ukončen , jelikož se dopis rozpadl , vypukl tak velký řev, že jsem si musela přidržet ruce u uší , abych neohluchla.
Skoro všichni se svíjeli smíchy.
Pohlédla jsem na moment k učitelskému stolu. Brumbálovi cukaly koutky.
Křiklan se převalil tak , že bylo vidět jen jeho velké břicho. Minerva to ovšem brala s rezervou a jen pomalu jedla a přežvykovala stále jedno sousto.
"To bylo geniální" zařval Sirius, ale přesto jsem ho slyšela jen matně , protože nebylo slyšet skoro nic.
Lucius zčervenal vztekem .
Snažil se něco říct, ale sotva ho v tomhle mohl někdo slyšet.
Smích snad nebral konce. Nakonec jsem vzala za ruku Siriuse a společně s Jamesem , Remusem a Petrem jsme nepozorováni zmizeli .
James mi vzal jemně ruku a políbil mi ji . "Vzdávám ti čest. Něco takového nás ještě nenapadlo ..."
Sirius se přidal k ódám na mou osobu.
Remus se pouze nepatrně usmál , což bylo bráno jako protiřečí. Byl pro každou srandu , ale neměl rád zesměšňování.
Petr měl ale ruce v kříž a neříkal nic .
"Promiň , Petře, ale do toho dopisu ses prostě hodil" řekla jsem omluvně, ale tím spíš jsem si ho znepřátelila.
Když se konečně všichni z party nasmáli , mohla jsem se projít se Siriusem po pozemcích.
Pomsta to byla úžasná a já měla pocit zadostiučinění.
Přesto jsem věděla, že Lucius tuší, kdo mu toho huláka poslal. A z toho jsem neměla nejlepší pocit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lorraine Lorraine | Web | 5. července 2007 v 18:08 | Reagovat

Tahle kapitola byla vážně geniální, klobouk dolů:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.