kapitola 21 - peklo

18. dubna 2007 v 9:19 | viwian |  jeden pohled,jedna smrt
Od rána lítám jak šupcedule, přesto se mi podařilo vložit sem další kapitolu:-)

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Celý prostor byl osvětlen jen několika svíčkami , ale přesto to stačilo na to, abych viděla okolí.
Hádala jsem , že jsem se dostala do Voldemortova sídla.
Smrtijedi kolem mě se rozestoupili a čekali . Já měla pro jistotu hůlku v hábitu v pozoru , ale nevytáhla jsem ji , jinak by mi ji dozajista vzali.
"Tak to je ta neporazitelná Eleanor ?" Zeptal se ledový hlas příchozího.
Pomalu se otočím po hlase . Voldemort. Z tisíců fotek , které jsem viděla v denním věštci se ani jedné nepodobal.
Měl zčervenalé oči a jazyk ...jakoby hadí . Neměl vlasy a celý vypadal jako kostra .
Díval se na Lucia , a čekal na odpověď.
"Ano , můj pane" řekl Lucius a já poprvé v jeho hlase ucítila velkou pokoru a neskrývaný strach .
Voldemort rázně udělal krok ke mě.
Ale já neustoupila.
Ušklíbl se . "Odvážná. "
Rovněž jsem se ušklíbla . "Jenže ne tvoje."
Někteří smrtijedi uznale vypískli , ale když se po nich Voldemort podíval , ihned zmlkli.
Zdá se, že si mě Voldemort chtěl vyzkoušet. Bleskově vytáhl hůlku a zařval "Crucio"
Já se paprsku rychle vyhla, svalila se na zem a s jistou elegancí vstala. "To je všechno?" Ušklíbla jsem se .
"Serpensortia" vykřikl Voldemort . Přede mnou se objevil had. Věděla jsem, že chce jenom poznat , jestli mám hadí jazyk .
Jen ať chlapec vidí, jak jsem silná .
Hadím jazykem jsem sdělila hadovi , aby zmizel.
Poslechl a odplazil se do davu smrtijedů. Voldemort přikývl , jako by si sám odpověděl na svou otázku .
"Vemte ji hůlku" přikázal smrtijedům.
Vrhlo se na mě asi dvacet expeliarmů , kterým jsem se nedokázala ubránit.
Hůlka se zvedla a odputovala do davu . Z toho vyšel jakýsi muž v kápi a podal ji s úctou Voldemortovi .
"A co teď?" Zeptal se .
"Teď se dáme deli." Usměju se .
Jakmile se kolem mne prosmýkne paprsek kletby imperio , využiju své čerstvě nabité schopnosti.
V duchu si řeknu potřebnou formulku a prožiju teď již známý pocit.
V duchu cítím souznění s dračím tvorem . Proměna opět začala. Vyrašil mi ocas a křídla, v chřtánu jsem ucítila pach ohně a má kůže ztvrdla a nrostly jí šupiny.
"Zvěromág" vydechl užasle Pán zla.
Nečekám a vychrlím první dávku ohně na smrtijedy. "Vypadněte" zařve Voldemort zuřivě. Smrtijedi se přemístí jinam .
Pocítím jisté uklidnění ."Není moudré být tu sám."
Voldemort se ušklíbne , ale nic neudělá . Čeká . Po chvíli se přeměním zpět a nadechnu se vzduchu.
"Hadí jazyk , zvěromág, ovládáš černou magii , jsi chytrá a krásná. Je něco co neumíš?" Zeptá se mě Voldemort se zájmem.
"Neříkám své slabé stránky. Nepřítel by je mohl využít" odpálkuju ho .
Ucítím menší tlak v hlavě. Rychle rozestavím zábrany a vyprázdním svou mysl. Tlak zklamaně ustoupí.
"Mistr v nitrobraně." Podotkne.
"Poznala jsi tedy sílu zla. Nechceš ji využít?"
Pousměju se. "Ale já ji využívám a nemusím mít černé tetování na ruce. Nemusím být tvůj poskok ."
Voldemort se posadí do lněného křesla , které vypadá královsky ."Jsi mladá , přesto bych ti navrhl partnerství.."
"Ne."
"K Brumbálovi se nepřidáš a na jednu stranu se vydat musíš. "
Opráším si prach z hábitu a natáhnu ruku pro hůlku. Voldemort se na ni bedlivě podívá . "Hůlka hodna mocné kouzelnice. "
Pohotově mu ji seberu a zastrčím za hábit.
"Musím jít vypracovat úkol z přeměňování." Řeknu posměšně. Bavíme se o moci a já chci udělat úkol z přeměňování . Být v dobrém rozmaru , válím se smíchy na zemi .
Voldemort se kysele usměje. "Budeš litovat"
Podívám se mu zpříma do očí . Je možné , že tuto cestu mi vybral klobouk ? V hlavě mi výří poslední slova vyrytá na stolku v jasnovidectví.
Nechť se naučím pokoře
"Já nebudu nikdy pokorná. A obzvlášť ně tobě" syknu .
Voldemort zakroutí hlavou . "Přijde čas, kdy ti tuto nabídku zopakuji. A pak již nebudeš mít na výběr."
"Člověk má vždy na výběr," ohradím se "Vždy je možná i smrt."
"Tu možnost ti nedopřeju."
Zamrkám. Je dost mocný , to vím. Mohl by mě zabít. Teď hned. "Proč o mě tak stojíš?" Zeptám se nejistě.
Zablýskne se mu v očích "Možná právě proto , že nejsi pokorná . "
Zakroutím hlavou.
Chytím se věci , kterou mi podal . Tuším, že je to přenášedlo a mám pravdu . Vše kolem mne se začne točit a když věci ustanou , objevím se v tiché a ponuré vesnici .
Vše zde bylo spálené na uhel .Nikde ani živáčka.
Obchody shořely, stromy byly vyvráceny..
Voldemortova moc. Dal mi ji najevo. Tohle všechno jsem způsobila já...
Prasinky byly srovnány se zemí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.