kapitola 18 - čas

18. dubna 2007 v 9:16 | viwian |  jeden pohled,jedna smrt
18 kapitola. Teda , mám na tuhle povídku tolik nápadů , že se obávám, že přetáhnu i obávánou 40ku.

Bylo ráno. Vstala jsem sice dřív , než jsem měla v úmyslu , ale přesto jsem nelitovala.
Potřebovala jsem vyřešit ještě jednu věc se Siriem a to sotva šlo na veřejnosti. Na to je moc ran ještě otevřených z minulosti.
Čistě náhodou jsem věděla, že každé ráno chodí do sovince .
Jistě. Využila jsem taktiky.
Zmijozelka do morku kostí . Vystoupila jsem po chladných kamenech . Začínalo být jaro , přesto to na teplotu nemělo jakýkoliv účinek.
Viděla jsem, jak se Sirius kochá pohledem ven .
Trochu jsem si odkašlala . Všiml si mě . Tak nějak se podivně zatvářil. "Teď mě enávidíš, nebo spolu Byl to takpový chodíme, nebo jsme.."
Rozhodně k němu přistoupím a přikryju mu prstem ústa.
"šššt . Nemluv, když slova nejsou zapotřebí." Tohle jsem v plánu neměla. Chtěla jsem sehrát podobnou komedii jako s Luciusem , ale nešlo to. Se Siriem ne.
Chvíli tak stál a koukal na mě jako na zjevení a objal mě . Dlouze a přátelsky .
Protáhle se pak na mě podíval ."Nám by to asi nevyšlo , což ?"
Pokrčila jsem rameny "Můžeme začít přátelstvím."
"Nebelvír a Zmijozel?" Podiví se.
Usměju se. "Budeme se tolerovat a nedělat si naschvály. Občas dáme řeč , ne ?"
"Chceš říct povrchní přátelství?"
Trochu se zamračím . "Ne. Proč to . Nebudeme vyhledávat svou přítomnost , ale ani se jí nijak bránit."
Sirius se na mě podívá se smíšenými pocity. "Já tě milu.."
Přeruším ho přísným pohledem. . "Já vím, Sirie, já vím. Jenže nemůžeme. Ne v téhle době. Prosím.
Potřebuju čas." A vida. Začínám se vracet do role.
Sirius přikývne . "Máš času , kolik chceš."
Chvíli tak stojíme . Poté se k sobě ještě nakloníme a dlouze se políbíme. Když se pak odtáhnu , pomyslím si, že bych nedokázala identifikovat pocity , nebo snad vztah k němu.
Nenáviděla jsem ho a přitom milovala.
Byl to takový ten idol, o který všechny holky stály. Ani jeden z nás tento "vztah" nebral osobně. Mezi námi byla nenávist a úcta. Pýcha a přesto strach a stud.
Odejdu se smíšenými pocity s vědomím , že teď se všechno změní...
---
Den se míhal za dnem , týden za týdnem, měsíc za měsícem .
Byla jsem již v pátém ročníku . Již pátým rokem jsem chodila do této podivné školy, kde si nikdo nebyl ničím jistý .
V mém vztahu k Luciovi se nezměnilo nic.
Chladné , mlhavé přátelství . V posledních týdnech stále někam mizel a byl nervózní .
Byla jsem stále členkou Zmijozelské party a získala si velký respekt .
Byla jsem favoritkou školy.
Byla jsem inteligentní , krásná a mrcha. Byla to vražedná kombinace, to jistě , a přesto ,nebo spíše proto mi kluci padali k nohám.
Lucius měl plný výcvik nitrobrany, ale já v ní byla též tak zběhlá , že jsem se jí ubránila.
Co se týkalo Siriuse a pobertů , občas jsem s nimi promluvila, ale nebylo to významné přátelství. Přesto užitečné.
Navzájem jsme se chránily a popírali jakékoliv průšvihy. Pokud to šlo, se Siriem jsem osamotě být nechtěla.
Od osudného dne v prváku se mezi námi totiž už nic nestalo.
Přestože bylo druhé pololetí a profesoři nám začali mávat zkouškama NKÚ před nosem , byla jsem v klidu. Nikdy se nestalo, že bych měla špatné známky a to jsem se na to ani nepodívala.
Zvláštní nadání jsem přesto měla v obrany proti černé magii.
Ironie.
Od Severuse jsem totiž pochytila mnoho kouzel , které jsem vypilovala k dokonalosti .
Černou magii jsem snad ovládala lépe než on. Ale ne , že bych ji jako on milovala, byla to nutnost pro přežití .
Pro přežití , které teď bude mnohem náročnější , než kdy jindy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.