kapitola 17 - domluva

18. dubna 2007 v 9:16 | viwian |  jeden pohled,jedna smrt
17 kapitola.

"Budeš tu jen tak stát?" Ozval se starý hlas, který jsem už jednou slyšela ve své hlavě .
Obrátila jsem se ke klobouku.
"Měla bych jednu otázku."
Klobouk jenom podotkl "Jsi ve Zmijozelu , aby jsi se naučila s ním žít , ne , aby jsi s ním bojovala." Jako by věděl , co za otázku to bude.
"Proč si mě nenechal v Nebelvíru ? Se Siriem bych teď byla.."
"Byla by jsi pro něj jako vzduch . Kdyby jsi byla v Nebelvíru , nikdy by tě neponižovali. Ty by jsi nebojovala a byla jen naivní holčička . Vybrala sis sama." Připomněl ještě .
Já to věděla. Pitomej klobouk. Ten mi má tak co říkat .
Pošle mě do Zmijozelu a pak čeká , že mu snad ještě padnu k nohám.
"Ty jsi mě donutil" zkonstatuju chladným hlasem ,který se málem začal třást. To jsem si ale nemohla dovolit. Teď už ne.
Klobouk si povzdychl . "Tak proč jsi tu volbu přijala ? Protože tě lákala podvědomě moc. Já jí jen umožnil vyjít na povrch."
Tím snad chce říct, že to , co ze mě je teď ,ve mě bylo vždycky ?
"Ty,ty lžeš." Obviním ho nepřesvědčivým tónem. "Nepřesvědčíš sama sebe , protože víš, že je to pravda. "
Potlačím v sobě veškerý cit , který se snaží vyplout na povrch .
"Nejsi nic víc, než mumlající klobouk. "
V hlase mu zazní hořkost. "Před půl rokem by ses rozbrečela. Teď se tomu stavíš. A taková reakce u tebe bude už navždy .
Vždyť ty jsi se postavila celému Zmijozelu .
Myslíš, že to by se ti v Nebelvíru podařilo?"
Podivně se ušklíbnu . "Jistě . A co dál ? Mám ti říct, jak si cením toho , kam jsi mě poslal?"
"Poslala ses tam sama."
Vím , že má pravdu . Vím, že tohle všechno .. je i částečně moje já .
Podívám se zamyšleně z okna, ve kterém dohasíná poslední noční světlo měsíce. Brzo začne den . "Už se nemůžu vrátit zpět, že ne ?"
Klobouk na chvíli utichne . "Jednej se ctí a jednej s odvahou ."
Vím ,co ještě neřekl . Poslední větu totiž vynechal .
Musím se naučit pokoře. Pokoře osudu .
Pocítím nesmírnou hořkost. Ale nerozbrečím se. Pochybuji, že bych to uměla. "Nikdy už nebudu pokorná . Nikdy . "
"Já vím. Ani samotné zlo tě nepokoří , nýbrž ty pokoříš jeho ."
"Pokořím zlo , ale k dobru se nevrátím , že ne ?"
Klobouk nasadí ohleduplný tón. "Za vítězství se platí cena. I když někdy neúnosná .Ale vždy je naděje."
Dál v tomto rozhovoru pokračovat nehodlám.
Dojdu až ke dveřím a s rukou na klice se na něj naposledy otočím .
"Naděje ? Co to vlastně je? To slovo už dávno neznám."
Rychle se vymotám z chodeb a odjdu až do společenské místnosti . Ale nejdu do dívčí ložnice, nýbrž do chlapecké.
Opatrně se rozhlédnu po postelích .
Potichu dojdu až k posteli Luciuse Malfoye. Vlasy se dotknu jeho pokožky.
Ostražitě otevře oči a zašilhá pohledem po hůlce, ž si všimne mého zjevu. "To jsi ty." Zkonstatoval .
"Chci čas, Luciusi ."
Malfoy se posadil na posteli . Byl stále z poloviny přikryt , ale nemohlo mi ujít, že spí nahý .
"Čas ?"
Hořce se usměju. "Za chvíli bude konec roku. Budou se dělat zkoušky, a tak dále.A pak se dva měsíce neuvidíme.
Chci , aby jsme teď spolu vycházeli na přijatelné úrovni , ale o nic se nesnaž . Počkej do příštího ročníku ."
Lucius se usmál . "Předpokládám, že i když neprosíš, není to prosba , ale jenom oznámení , což ? No dobře. Chápu , že teď potřebuješ příměří ."
Nechápal. Nechápal nic.
"Koneckonců , já teď musím řešit Narcissu."
"Co je s ní ?" Zeptám se trochu dotčeně.
"Naši rodiče nám oznámili, že jsme si byli předslíbeni díky nějaké čistokrevné dohodě. "
"Předslíbeni?" Opakuju zmateně. "Takže si ji musíš vzít." Zkonstatuju .
Přikývne ."Potřebuješ ještě něco ?"
Nechci u něj vypadat jako hodná holka, takže se rozhodnu ještě pro zajímavý konec této hry.
Nahnu se k Luciuovi tak , že to vypadá , jako bych mu chtěla dát polibek . Naše rty dělí sotva centimetry.
Vidím, jak mu zajiskří oči .
Jakmile se nakloní , já cuknu. Zklamaně se stáhne. "Čas , Lucie."
Zvednu se tiše z jeho postele a odejdu . Ovšem ne abych se konečně vyspala. Sejdu ke krbu ve polečenské místnosti .
Po zbytek noci jsem měla hodně o čem uvažovat .
Čas .
Dala jsem Luciovi příslib.
Chápala jsem , že pro Cissu i Lucia je jejich budoucí pouto jen povinnost a že rozhodně budou mít v Bradavicích jiné závazky.
Jenže jaký jsem mu teď dala příslib ?
Příslib lásky?
Sotva . Té nebyl ani jeden z nás schopen . Vztahu ? Každopádně jsem měla čas teď o všem uvažovat .
Čas...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.