kapitola 11 - bolest

18. dubna 2007 v 9:05 | viwian |  jeden pohled,jedna smrt
11 Kapitola . A už jsem schopna identifikovat přibližný počet :-)) . Zjevně to dám na 35 kapitol.

Sedla jsem si na lavičku opodál , aby na mě nikdo nemohl vidět . Byla jsem dost daleko od Bradavického hradu i stezky, kterou normálně žáci po večírcích procházejí.
Nikdo mě zde nemohl slyšet , takže jsem byla v klidu.
A to možná byla chyba.
Někdo mě zezadu nečekaně přikryl pusu a povalil na zem . Pocítila jsem neskutečný děs. Začala jsem se bránit , kopat , mlátit a škrábat .
"Pšššt , to jsem sakra já , nekřič" Mužská ruka polevila z pevného stisku , ale rozhodně mě nehodlala jen tak pustit .
Pohlédla jsem do tváře Siriusi Blackovi. Nemusela jsem to dělat , poznala jsem ho již po hlase.
"Co vyvádíš Blacku?" Zeptám se znechuceně , avšak dost potichu . Člověk nikdy neví , jestli je někdo v dohledu , i když je to velice nepravděpodobné.
"Nechtěl jsem , aby ses vyděsila a tím přivolala pozornost" začal vysvětlovat , ale ruku z mé paže nesundal.
"Nejsem holčička,která se jen tak vyděsí" řeknu .
Pokrčí rameny , posadí se pohodlněji na mě a zhluboka mi přitom kouká do očí .Povzdychnu si . "Co chceš , Blacku ?"
Vychytrale se na mě podívá "Tebe , Brescová"
Nakloní se ke mě a začne mě vášnivě líbat . Opět se nebráním. Najednou se jeho váha přesune na mé tělo. Přestane mě líbat , ale přesto naše obličeje dělí jen pár centimetrů.
"Mohl by jsi ze mě slézt , Blacku?" Řeknu opovržlivě i přes fakt , že jsme se před chvílí líbali .
Zavrtí rozhodně hlavou . "Popros"
Povytáhnu obočí "Nejsem pes. Jestli ze mě ihned neslezeš , začnu křičet."
"Jistě a přiženou se sem lidé ze Zmijozelu a uvidí , jak na tobě ležím."
Odfrknu si "Můžu říct , že jsi mě násilím dostal do této pozice. A taky že jo."
Zazubí se "Jistě , takže verze pro ně bude, že jsem tě porazil a ty sis nevěděla rady, takže jsi jako malé dítě chtěla pomoct?"
"To odvoláš Blacku" Zasyčím výhružně .
Sirius se usmál "Myslím, že nejsi v situaci , kdy by jsi mi mohla kázat."
Nevraživě se na něj podívám , ale neodpovím. V myšlenkách se zatoulám k hůlce . Měla jsem ji přivázanou nad kolenem k noze , ovšemže pod šaty.
Když jsem chvíli mlčela , rozhlédl se Sirius po zemi "A kde máš vlastně hůlku?"
On snad umí číst myšlenky , pomyslím si dopáleně .
Přesto navenek jen pokrčím rameny "Asi jsem ji vytrousila , když jsi mě povalil"
Sirius se usmál "Snad nevěříš , že ti zbaštím to , že by ses nechala připravit o hůlku?" Chvíli se tak podezřívavě díval a pak trcohu poposunul spodek mých šatů výš.
"Co si to sakra dovoluješ ." Znovu jsem ho začla kopat , bohužel to ho ujistilo v tom , že hledá správně .
Popovytáhl šaty ještě víš a bleskově strhl hůlku připevněnou k mé noze. Samozřejmě se nesnažil nijak popotáhnout šaty zpět .
Přesto se ke mě přilepil ještě víc , což jsem dosud pokládala za nemožné .
"Vrať-mi-mou-hůlku." Slabikuji každé slovo víc než naštvaná. Sirius se zašklebí a odhodí ji asi tři metry ode mě .
Když jsem zvedla ruku , abych mu dala facku , rychle ji přivinul na zem tou svou a podíval se na mě ve smyslu 'To je vše co dokážeš?'
"Pusť mě Blacku" Přikážu nenávistně .
"Nebo co ?" Zeptal se výsměšně "Je zajímavé tě pozorovat , když jsi tak nemohoucná. Člověk má chuť ti pomoct a přetrhnout se , aby jsi byla spokojená .
Jenže já ne. Protože pak se zase vrátíš za tu svou Zmijozelskou masku."
Když začal mluvit o Zmijozelu , napadlo mě něco vysoce zmijozelského. Strategie. Uhnu očima za něj a probodnu očima keř.
Sirius se bleskově podívá za sebe v domnění , že tam někdo je. Toho využiji a rychle kopnu . Stačilo to na to , aby jeho instinkty zareagovaly a on mě pustil .
Rychle šmátnu po hůlce. Byla jsem od ní jen pár centimetrů , když mi ji sebral před očima . Rychle se narovnal a držel obě hůlky.
Gestem mě vyzval , abych se taky zvedla .
Pomalu jsem se zvedala a o krok ustoupila.
"To bylo chytré , ale zapomínáš , že jsem v kouzlení hodně dobrý" Připomenul mi jakoby mimoděk.
"Nechci s tebou bojovat" začal svoje přesvědčování "Proč prostě .. proč spolu prostě nemůžeme normálně chodit? Hodíme se k sobě a.."
Zle na něj pohlédnu , což ho donutí přerušit svůj vodopád slov.
V tu chvíli uvidím v Siriusových očích něco , co jsem v životě neviděla.
Soucit , vášeň ... ale co mě překvapilo nejvíc, nikde jsem neviděla vychytralost. Sirius jednal nezištně. Nemol vědět , že ho teď můžu zranit.
Jenže já nechtěla.
Rychle jsem se k němu vrhla a objala ho. Začli jsme se divoce líbat .
---
Po patnácti minutách , kdy jsme nepromluvili jediné slovo , jsem věděla , že pokud mě nemá celý Zmijozel na Luciusův povel hledat , měla bych jít .
Pohladím Siria po tváři a začínám se zvedat .
"Ty už jdeš?" Zeptal se a v jeho hlase bylo jasně rozpoznat zklamání. Smutně přikývnu hlavou . "Za chvíli bude celá kolej kvůli mě v pozoru."
Přikývne ."A jak to bude mezi námi?"
Pokrčím rameny "Normálně se budeme nenávidět a v soukromí...v soukromí to záleží jedině na nás."
Trochu se zamračí .
"Nelíbí se mi to divadýlko"
Zhluboka si povzdychnu. "A znáš jiné řešení ? Lucius by tě zabil společně s celou partou a vlastně celým Zmijozelem. Měl by pronásledovaly tvoje fanynky.
Nehledě na to , že by se to sotva Nebelvíru líbilo."
Oba jsme věděli , že jiné východisko není . Sirius uchopil mou ruku a jemně ji políbil . Pak se otočil a aniž by na mě jedinkrát pohlédl , odešel.
Byla jsem šťastná.
Ano. Musela jsem si přiznat , že jsem s ním byla šťastná. A přesto přeze všechno jsem se cítila ...špatně.
Maličko jsem se choulila znovu na zemi . Nebrečela jsem . Toho už jsem dávno schopna nebyla. Ale pocítila jsem hroznou bolest.
Bolest , na kterou jsem si vzpomněla zezačátku roku.
Lucius to vědět nesmí.
Rozhodně se to nesmělo vrátit na začáteční koleje.
Musela se jsem se pousmát. Intrikovala jsem jak se dalo .Promýšlela jsem taktiku k jiným.
Zdá se , že jsem byla Zmijozel víc, než jsem předpokládala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.